Před několika lety jsem v Itálii viděl řidiče, který po drobné nehodě vystoupil z auta, rychle si s druhým účastníkem potřásl rukou a odjel. Na první pohled šlo jen o promáčknutý nárazník. O pár hodin později ale zjistil, že druhý řidič změnil verzi události a žádná svědecká výpověď ani policejní záznam neexistují. Zůstaly jen dvě fotografie pořízené mobilem, navíc z nevhodného úhlu.
Právě podobné situace ukazují, proč se vyplatí postupovat pomalu a systematicky. V cizině navíc často řeším jazykovou bariéru, neznámá pravidla i tlak lidí kolem, kteří chtějí mít všechno co nejrychleji za sebou.
První minuty rozhodují o dalším průběhu
Při akutním ohrožení v Evropské unii volám číslo 112. Je zdarma a funguje z mobilního i pevného telefonu. Nejdřív se starám o zdraví lidí a bezpečí na místě, teprve potom řeším formuláře, pojišťovnu a škodu.
U dopravní nehody neopouštím místo, pokud tomu nebrání vážné nebezpečí nebo nutnost vyhledat lékařskou pomoc. Přivolám policii a snažím se zachovat klid, i když druhý řidič nerozumí česky nebo odmítá spolupracovat. Evropský záznam o dopravní nehodě může výrazně usnadnit pozdější dokazování. Vyplňuji ho věcně a před podpisem si ověřím, že popis odpovídá tomu, co se skutečně stalo.
Dokumentu v cizím jazyce, kterému nerozumím, nepřikládám podpis jen proto, aby byl klid. Když si nejsem jistý obsahem, požádám o překlad, policii nebo asistenční službu. Jeden podpis může mít větší váhu než dlouhé vysvětlování po návratu domů.
Z nehody si odnáším hlavně důkazy
Mobilní telefon je v takové chvíli stejně užitečný jako lékárnička. Fotím postavení vozidel, poškození, dopravní značky, stav vozovky i širší okolí. Snímky pořizuji ještě předtím, než se auta odstaví, pokud je to bezpečné. Zapisuji si registrační značku druhého vozidla, jméno a kontaktní údaje řidiče a také údaje o jeho pojištění.
Hodí se kontakty na svědky. Krátká poznámka s telefonním číslem může později nahradit vzpomínání na člověka, který z místa za deset minut odjel. Ukládám si také policejní protokol a číslo jednací, jestli ho policie vydá nebo sdělí.
Nehodu hlásím své pojišťovně i tehdy, když po mně v danou chvíli nikdo výslovně nechce náhradu. Škoda se může projevit později a pojišťovna potřebuje událost evidovat. Stejně tak kontaktuji asistenční službu uvedenou v pojistné smlouvě, zejména když je třeba odtah, náhradní doprava, oprava vozidla nebo pomoc s komunikací na místě.
U fotografií se mi osvědčilo pořídit jich víc, než si myslím, že budu potřebovat. V okamžiku nehody působí deset podobných snímků zbytečně, při pozdějším sporu se ale může ukázat, že právě jeden z nich zachytil rozhodující detail.
Lékařská péče není totéž co pojištění cesty
Evropský průkaz zdravotního pojištění, známý jako EHIC, umožňuje čerpat nezbytnou veřejnou zdravotní péči v zemích Evropské unie, na Islandu, v Lichtenštejnsku, Norsku, Švýcarsku a ve Spojeném království. Neznamená to však automaticky péči zdarma ani stejné podmínky, jaké mají místní obyvatelé.
EHIC nekryje soukromá zařízení, horskou záchranu ani převoz zpět do České republiky. Proto ho beru jako základní doklad, ne jako náhradu cestovního pojištění. Před cestou si ukládám do telefonu číslo asistenční služby a zjišťuji, zda pojišťovna vyžaduje předchozí souhlas s hospitalizací, převozem nebo nákladnější léčbou.
Při ošetření si nechávám vystavit lékařské zprávy, účtenky a další doklady. Když něco platím na místě, uchovávám potvrzení o úhradě i popis poskytnuté služby. Bez těchto dokumentů se pozdější vyřizování mění v nepříjemné dohledávání toho, co se vlastně stalo.
Po návratu nezačínám od nuly
Pojistnou událost nahlašuji co nejdřív podle pokynů své pojišťovny. Přikládám záznam o nehodě, policejní dokumenty, fotografie, lékařské zprávy, účtenky a kontaktní údaje všech lidí, kteří mohou průběh události potvrdit. Každý doklad si před odesláním kopíruji nebo ukládám do elektronického archivu.
U přeshraniční dopravní škody má poškozený obvykle obdržet nabídku náhrady nebo odůvodněnou odpověď do tří měsíců od podání žádosti. Konkrétní posouzení se řídí právem země, kde k nehodě došlo, takže lhůta sama o sobě neznamená automatické přiznání peněz. Když nabídka nedorazí nebo jí nerozumím, žádám o písemné vysvětlení a hlídám si další komunikaci.
Nejhorší bývá spoléhat na ústní sliby. Telefonát si poznamenám s datem, časem a jménem pracovníka, e-maily ukládám a po důležitém hovoru si nechám potvrdit domluvený postup písemně. V cizině možná nevyřeším všechno hned, ale mohu zajistit, aby po návratu nechyběl jediný podstatný kus skládačky.
