Na jedné straně stojím na sluncem zalitém hřebeni, s lehkým batohem a pocitem, že mám celý den před sebou. O pár hodin později se může stejná cesta změnit v boj s mlhou, zimou a vybitým telefonem. Právě mezi těmito dvěma obrazy se pohybuje každá úvaha o bezpečí v horách.
Hory mě lákají mimo jiné tím, že člověka zbaví přebytečného pohodlí. Jenže hranice mezi příjemnou nepohodou a skutečným rizikem bývá tenčí, než si při plánování výletu připouštíme. Ochrana při pobytu v horských oblastech nezačíná až ve chvíli, kdy někdo volá o pomoc. Začíná doma u mapy, předpovědi a otázky, zda danou trasu zvládnu i v horším počasí.
Batoh, který rozhoduje o zbytečném zásahu
Největší chybu podle mě představuje představa, že krátká túra nevyžaduje přípravu. Krátká vzdálenost neznamená krátký problém. Změna počasí, úraz nebo ztráta orientace dokážou z půlhodinové procházky udělat několikahodinovou komplikaci.
Do batohu patří oblečení proti dešti a větru, teplejší vrstva, voda, nabitý telefon, základní lékárnička a čelovka. V zimě přibývá vybavení podle podmínek: nesmeky, rukavice, ochrana obličeje a při pohybu v lavinovém terénu také odpovídající lavinová výbava a znalosti. Papírová mapa se hodí i tehdy, když spoléhám na navigaci. Signál není samozřejmost a baterie se v mrazu vybíjí rychleji než během běžného dne ve městě.
Před odchodem bych měl někomu říct, kam mířím a kdy se přibližně vrátím. Nejde o dramatizování. Je to jednoduchá pojistka, která může výrazně zkrátit hledání, když se plány nečekaně změní.
Mlha nepozná zkušeného turistu
Horská služba České republiky má nepřetržitou nouzovou linku +420 1210. Číslo je dobré znát dřív, než se ocitnu v situaci, kdy už nemám čas hledat správný kontakt. Při volání pomůže klid a co nejpřesnější popis: kde jsem byl naposledy, co se stalo, kolik lidí je ve skupině a zda někdo potřebuje okamžitou zdravotní pomoc.
Zásah usnadní také poloha z telefonu, popis okolních bodů nebo informace o barvě oblečení a vybavení. Když se někdo zraní, neměli bychom ho bez rozmyslu přesouvat. Lepší je zajistit teplo, základní ošetření a bezpečí skupiny a řídit se pokyny operátora.
Počet výjezdů ukazuje, že nejde o okrajový problém. V zimní sezoně 2023/2024 uskutečnila Horská služba více než 7 000 výjezdů. Od 1. května do 18. srpna 2024 řešila 2 248 zásahů, z toho přibližně 880 u cyklistů a 580 u pěších turistů. Během letních prázdnin téhož roku zasahovala 2 608krát, asi o 450krát více než v létě 2023.
Čísla nejsou výčitkou turistům. Spíš připomínají, že hory nejsou kulisa z fotografie. I člověk, který chodí pravidelně, může uklouznout, přecenit síly nebo zvolit trasu, jež se po dešti promění v nebezpečný úsek.
Cyklista potřebuje jiný plán než pěší turista
Na kole se vzdálenost prodlužuje rychleji a s ní i prostor, v němž může dojít k potížím. Terén, který pěší zvládne opatrně, může být pro cyklistu poškozenou cestou s rizikem pádu. Před cestou proto sleduji nejen počasí, ale i stav trasy, převýšení a možnosti návratu. Mobilní telefon by měl být uložený tak, aby se při pádu nerozbil, a hodí se také přilba, rukavice a světlo pro případ zdržení.
U pěších výletů lidé často podcení tempo. Skupina se rozdělí, nejslabší účastník začne zaostávat a plánovaný návrat se posune o hodiny. Já považuji za rozumnější otočit se příliš brzy než pozdě. Hřeben nikam neuteče, zato únava dokáže zhoršit úsudek během několika minut.
Laviny začínají dávno před pádem sněhu
V zimních horách se bezpečnost opírá o informace stejně jako o vybavení. Aplikace SnowSafe zobrazuje lavinovou situaci, ukládá údaje pro použití bez signálu a aktualizace stahuje každé ráno. To je praktické hlavně v místech, kde telefon přestane fungovat právě ve chvíli, kdy ho člověk nejvíc potřebuje.
Samotná aplikace ale nenahradí zkušenost ani kurz. Lavinové nebezpečí není něco, co se dá odhadnout jen pohledem na svah. Rozhoduje sklon, vítr, teplota, vrstevnatost sněhu i chování celé skupiny. Když podmínkám nerozumím, neměl bych se pohybovat v terénu, kde chyba neznamená jen mokré rukavice.
Pomoc potřebuje také dobré zázemí
Bezpečí nestojí jen na odvaze a práci záchranářů, ale i na technice a dostupném financování. Rozpočet Horské služby vzrostl z necelých 240 milionů korun v roce 2024 na 260 milionů pro rok 2025. Plánované nákupy techniky přesahovaly 40 milionů korun. Za těmito částkami nejsou abstraktní tabulky, nýbrž skútry, zdravotnické vybavení, komunikační prostředky a stroje, které musí fungovat v mrazu, větru i hlubokém sněhu.
Když si v horách zapínám bundu a kontroluji telefon, myslím na to, že pomoc není automatická služba přivolaná jediným kliknutím. Záchranáři se k člověku musí dostat v terénu, který často ztěžuje pohyb právě jim. Proto mi dává smysl připravit se tak, abych jejich zásah nepotřeboval kvůli věci, kterou šlo vyřešit doma: chybějící vrstvě oblečení, špatně odhadnuté trase nebo ignorované předpovědi.
Hory si lze užít naplno i s respektem. Mně osobně nejvíc pomáhá jednoduchá kontrola před odchodem: počasí, trasa, vybavení, baterie a plán návratu. Pět minut přípravy je mnohem snesitelnější než noc strávená někde pod hřebenem v promáčených botách.
