Na jedné straně stojí člověk, který chce platit za pojištění co nejméně a nastaví částku podle momentálního zůstatku na účtu. Na druhé straně je rodina, která si pojistku navýší „pro jistotu“ tak výrazně, že každý měsíc financuje ochranu, kterou ve skutečnosti nepotřebuje. Já bych se při výpočtu nevydával ani jedním směrem. Pojistná částka má odpovídat tomu, co by pojištění skutečně nahradilo, kdyby se stalo něco vážného.
Nejdřív si pojistěte konkrétní ztrátu, ne pocit nejistoty
Pojistná částka není univerzální číslo, které se dá převzít z nabídky pojišťovny. U životního pojištění má pokrýt výpadek příjmu, splacení závazků a případně náklady spojené s péčí o děti. U nemovitosti zase odpovídá částce, za kterou by bylo možné majetek znovu pořídit nebo opravit.
Pomáhá rozdělit si situaci na několik jednoduchých otázek. Kolik peněz by domácnosti chybělo každý měsíc? Jak dlouho by tento výpadek trval? Jaké dluhy by zůstaly po smrti nebo dlouhodobé pracovní neschopnosti? A kolik vlastních úspor je možné použít bez toho, aby rodina přišla o finanční rezervu?
Při podobném výpočtu si vždy představuji domácnost jako loď s několika oddělenými komorami. Když jedna začne nabírat vodu, pojištění nemá zachraňovat úplně všechno, ale zabránit tomu, aby se loď potopila celá. Proto do výpočtu patří hlavně pravidelné výdaje, dluhy a lidé, kteří jsou na příjmu pojištěného závislí.
Životní pojištění: rozdíl mezi jednorázovou a klesající částkou
U životního pojištění se často pracuje s konstantní a klesající pojistnou částkou. Konstantní částka zůstává stejná po celou dobu pojištění. Hodí se tam, kde by pozůstalí potřebovali peníze nejen na okamžité výdaje, ale také na delší stabilizaci domácnosti.
Jako orientační pravidlo lze použít dvojnásobek ročních výdajů domácnosti po odečtení volných úspor. Jestliže rodina ročně utratí 600 000 korun a má 300 000 korun skutečně dostupných úspor, vychází orientační částka na 900 000 korun. Nejde o automaticky správný výsledek pro každého, ale o rozumný začátek debaty.
Klesající částka dává větší smysl u závazků a životních situací, které se postupně zmenšují. Může pokrývat měsíční výdaje po odečtení jiných pravidelných příjmů, například důchodu nebo příjmu druhého partnera, a to až do 25 let věku nejmladšího nezaopatřeného dítěte. S rostoucí samostatností dětí se potřeba ochrany snižuje, takže není nutné držet stejnou částku po celou dobu.
U rodiny s hypotékou se často kombinuje klesající krytí dluhu s konstantní částkou určenou na běžný život. Samotná hypotéka totiž není jediný problém. I po jejím splacení mohou zůstat náklady na bydlení, péči o děti nebo úpravu domácnosti.
Hypotéka se řídí dluhem, ne původní cenou domu
U pojištění schopnosti splácet hypotéku se pojistná částka nastavuje podle aktuálního zůstatku dluhu. Proto obvykle anuitně klesá spolu s tím, jak člověk úvěr splácí. Pojistit původní výši hypotéky po celou dobu může znamenat zbytečně vysoké pojistné.
Rozhodující je pravidelně kontrolovat, zda smlouva odpovídá skutečnému zůstatku. Změna úrokové sazby, mimořádná splátka nebo refinancování mohou původní nastavení posunout. Já bych si kontrolu pojistky spojil s každou větší změnou úvěru, ne až s výročím smlouvy.
Současně je potřeba odlišit pojištění samotného dluhu od životního pojištění. Banka může chtít zajistit splacení úvěru, ale rodině po takové události nezůstanou peníze na jídlo, energie ani školní potřeby. Ochrana hypotéky tedy řeší jednu konkrétní povinnost, nikoli celé fungování domácnosti.
U majetku rozhoduje dnešní hodnota, ne starý odhad
U pojištění domu, bytu nebo vybavení má pojistná částka odpovídat aktuální hodnotě majetku. Starý odhad může být zavádějící, protože mezitím zdražily stavební práce, materiál i řemeslníci. Nemovitost, která byla před lety pojištěná na 4,5 milionu korun, může dnes potřebovat krytí ve výši 6 milionů.
Nejde přitom jen o tržní cenu domu. Pro pojišťovnu bývá podstatná částka potřebná k obnovení stavby, tedy například k opravě nebo znovupostavení. U vybavení domácnosti se vyplatí projít místnost po místnosti. Televize, elektronika, nábytek, sportovní vybavení a oblečení se sčítají rychleji, než člověk čeká. Mně osobně by při takovém soupisu nejspíš nejvíc překvapilo, kolik stojí běžné věci, které doma skoro nevnímám.
Příliš nízká částka může vést ke krácení plnění kvůli podpojištění. Příliš vysoká částka naopak neznamená, že pojišťovna při škodě automaticky vyplatí celou uvedenou sumu. Rozhoduje skutečný rozsah škody a podmínky smlouvy.
Daňová úleva nesmí určovat výši ochrany
Daňové zvýhodnění může při nastavování finančních produktů hrát roli, nemělo by však být hlavním důvodem pro výši pojistné částky. Za rok 2026 je u daňově podporovaných produktů možné odečíst dohromady nejvýše 48 000 korun ročně. Příspěvky zaměstnavatele jsou při splnění podmínek osvobozené do souhrnného limitu 50 000 korun ročně.
Tyto limity se týkají daňového režimu, nikoli částky, na kterou má být člověk pojištěný. Nejprve bych proto spočítal skutečný finanční dopad rizik a teprve potom řešil, jak lze nastavení využít z daňového hlediska. Jinak se snadno stane, že člověk optimalizuje odpočet, ale přehlédne mezeru v ochraně příjmu nebo zastaralou hodnotu nemovitosti.
