Kdyby vám zítra prasklo čelní sklo, zaplatili byste opravu z vlastních peněz, nebo by ji pokrylo vaše povinné ručení? Právě tahle otázka rychle ukáže, proč se jako nejvýhodnější doplněk často jeví připojištění skel. Povinné ručení samo o sobě škody na vašem autě nehradí. Zaplatí újmu, kterou způsobíte někomu jinému, ale rozbité čelní sklo vašeho vozu do této ochrany nespadá.
Výměna skla přitom nemusí být žádná drobná oprava. U obyčejného auta se může vyšplhat na několik desítek tisíc korun, zvlášť když je ve skle kamera, dešťový senzor nebo další elektronika. Připojištění přitom bývá poměrně levné. Pro představu: limit 6 000 korun lze u jedné z běžných nabídek získat za 1 108 korun ročně. Konkrétní cena se samozřejmě mění podle auta, rozsahu krytí a zvoleného limitu, ale princip zůstává stejný. Za částku, která nezruinuje rodinný rozpočet, si kryjete škodu, jež umí bolet mnohem víc.
Před podpisem smlouvy se vyplatí projít, co všechno pojišťovna za skla považuje. Někde jde jen o čelní sklo, jinde také o boční, zadní nebo střešní sklo. Zkontrolujte i limit a případnou spoluúčast. Částka 6 000 korun může stačit na menší opravu, při kompletní výměně dražšího skla ale nemusí pokrýt celý účet. Tady se vyplatí přemýšlet podobně jako u deštníku: nechcete ho nosit kvůli každé kapce, ale když přijde pořádný liják, malý skládací model vás nemusí zachránit.
Druhé místo patří připojištění střetu se zvěří. Pro řidiče, kteří jezdí hlavně po městě a po osvětlených silnicích, nemusí být tak zajímavé. Kdo ale pravidelně cestuje mimo obce, projíždí lesními úseky nebo vyráží brzy ráno a večer, ten se s tímto rizikem setkává častěji. V Česku se ročně eviduje přes 30 000 srážek se zvěří, takže nejde o okrajovou událost, která potká jen smolaře.
U této ochrany si pohlídejte jednu nenápadnou, ale zásadní výluku. Některé smlouvy kryjí pouze přímý střet se zvířetem. Pokud řidič strhne volant, zvířeti se vyhne a narazí do stromu, svodidel nebo příkopu, pojišťovna nemusí škodu uznat. Stejný problém může nastat u následné nehody, kdy ke srážce se zvířetem dojde až po prvním manévru. Rozhodující proto není jen název připojištění, ale přesné znění podmínek.
Třetí věc, kterou má smysl řešit, je výše limitu povinného ručení. Zákonné minimum činí 50 milionů korun na škody na zdraví a 50 milionů korun na majetkové škody. Na první pohled to působí jako obrovská částka. U vážné nehody s více zraněnými lidmi, dlouhodobými následky nebo rozsáhlou škodou na majetku však může být vyšší limit rozumnou rezervou. Pro běžné používání se prakticky vyplatí alespoň 100/100 milionů korun. Kdo často cestuje do zahraničí, řídí dražší vůz nebo chce mít větší klid, může zvolit 150/150 až 250/250 milionů korun.
Vyšší limit obvykle nepřináší tak viditelný užitek jako opravené sklo, protože doufáte, že ho nikdy nevyužijete. Přesto jde o ochranu před nejhorším scénářem. Rozdíl v ceně mezi nižším a vyšším limitem bývá menší než rozdíl mezi běžnou nehodou a škodou, která zasáhne několik lidí najednou.
Asistenční služby dávají největší smysl podle toho, kde a jak autem jezdíte. Základní asistence bývá součástí povinného ručení zdarma nebo bez výrazného příplatku a pro městské přesuny často postačí. Při cestách na dlouhé vzdálenosti nebo do zahraničí už se hodí rozšířený balíček s odtahem, opravou na místě a případně náhradním vozem. Rozbitá pneumatika nebo porucha několik set kilometrů od domova není chvíle, kdy chcete zjišťovat, že vaše asistence končí u nejbližšího sjezdu.
Živel, vandalismus a krádež mohou posloužit jako levnější alternativa k havarijnímu pojištění. Hodí se hlavně majitelům aut, pro které je plné havarijní pojištění příliš drahé, ale zároveň nechtějí nést veškeré riziko sami. Nejde však o první připojištění, po kterém by měl sáhnout každý. U staršího vozu může dávat smysl, u nového nebo dražšího auta bývá lepší porovnat tuto kombinaci s havarijním pojištěním a podívat se na limity, výluky i spoluúčast.
