Stačí vytáhnout modrou kartičku a o zdravotní péči v zahraničí se postará české veřejné pojištění. Nebo je každá cesta bez komerční pojistky zbytečný hazard. Pravda leží mezi těmito dvěma pohodlnými závěry, jenže mnohem blíž je druhému. EHIC pomáhá, ale jeho ochrana má hranice, které se projeví přesně ve chvíli, kdy člověk řeší úraz, převoz nebo účet z nemocnice.
Modrá kartička neznamená péči zdarma
K 20. červenci 2026 platí, že evropský průkaz zdravotního pojištění, známý jako EHIC, kryje nezbytnou zdravotní péči v zemích Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru, ve Švýcarsku a ve Spojeném království. Ne však automaticky zdarma a za českých podmínek.
Držitel průkazu má nárok na péči za stejných pravidel jako místní pojištěnci. Jestliže lidé v dané zemi za určité ošetření platí spoluúčast, zaplatí ji také český turista. Rozdíl mezi „ošetří mě“ a „nic mě to nebude stát“ může být v takové situaci nepříjemně drahý.
EHIC navíc neslouží jako univerzální karta pro všechny poskytovatele. Nekryje péči v čistě soukromých zařízeních a neřeší zásah horské služby, letecký transport ani repatriaci do České republiky. Právě tyto položky přitom patří k těm, které mohou z obyčejného úrazu udělat finanční problém. Představa, že průkaz pokrývá „zdravotní výlohy v Evropě“, je proto příliš široká.
Největší mezera vzniká mimo ordinaci
Lidé si při cestovním pojištění často představí hlavně návštěvu lékaře a léky. Praktický problém však může vzniknout ještě předtím, než se pacient do ordinace vůbec dostane. Zranění na horách může vyžadovat zásah horské služby, vážnější stav transport letecky a komplikovaný případ převoz zpět domů. EHIC tyto služby nehradí.
Ani v evropských zemích tedy není veřejné zdravotní pojištění kompletním cestovním plánem. Kdo jede lyžovat, provozovat adrenalinové sporty nebo se pohybovat v odlehlých oblastech, měl by zvlášť přemýšlet o asistenčních službách a limitech pro transport. Samotná existence EHIC může vytvořit falešný pocit bezpečí; kartička v peněžence pak funguje trochu jako deštník s dírou přesně nad hlavou.
Komerční cestovní pojištění obvykle přidává také krytí nákladů, které veřejný systém neřeší. Rozhodující ovšem není logo pojišťovny ani nízká cena, ale konkrétní rozsah smlouvy. U některých aktivit mohou platit zvláštní podmínky, stejně jako u chronických onemocnění, alkoholu nebo porušení místních pravidel. Bez přečtení výluk zůstává „pojištění léčebných výloh“ jen velmi obecný název.
Mimo Evropskou unii se prostor rychle zužuje
Mimo Evropskou unii existuje smluvní nárok na nutnou a neodkladnou péči pouze v šesti státech: v Severní Makedonii, Srbsku, Černé Hoře, Turecku, Albánii a Tunisku. Ani tam nejde o volný přístup ke všem zdravotním službám, ale jen o péči, kterou nelze vzhledem ke zdravotnímu stavu odložit.
V ostatních evropských zemích a mimo Evropu se český cestovatel musí spolehnout na komerční cestovní pojištění. To se týká i destinací, které mohou působit blízko nebo „civilizovaně“. Vzdálenost od Česka sama o sobě nic neříká o tom, jak snadno se vyřeší účet za ošetření, převoz nebo hospitalizaci.
U vzdálenějších cest se vyplatí věnovat pozornost také výši pojistných limitů. Náklady se liší podle země, typu zákroku a délky péče, takže univerzální částka vhodná pro každou destinaci neexistuje. Podezřele levná pojistka může být levná hlavně proto, že z ní vypadly právě situace, které by cestovatele finančně nejvíc zatížily.
Refundace není okamžitá záchrana
Ani při správně uplatněném nároku nemusí česká zdravotní pojišťovna proplatit celý účet. Při refundaci podle českých sazeb vrací uznané náklady do 30 kalendářních dnů od předložení kompletních dokladů. Slovo „uznané“ je podstatné. Nejde automaticky o částku, kterou člověk skutečně zaplatil v zahraničí.
Doklady proto nejsou formalita odložená na později. Hodí se uschovat lékařské zprávy, účty, potvrzení o zaplacení i další dokumentaci k poskytnuté péči. Chybějící podklady mohou vyřízení protáhnout nebo zkomplikovat. A pokud zásah spadá mimo rozsah veřejného pojištění, refundace podle českých sazeb problém nevyřeší vůbec.
Praktický význam cestovního pojištění spočívá právě v tom, že má řešit náklady podle pravidel konkrétní smlouvy, nikoli jen zpětně porovnávat zahraniční účet s českými úhradami. Záleží na tom, zda pojišťovna komunikuje přímo se zdravotnickým zařízením, jak funguje asistenční linka a které služby jsou zahrnuté v limitu.
Před odjezdem rozhoduje destinace i způsob cesty
Jinou míru ochrany potřebuje turista na prodlouženém víkendu ve městě a jinou člověk, který vyráží mimo Evropu, na vysokohorský trek nebo za sportem. EHIC má smysl vozit s sebou, v některých situacích výrazně usnadní přístup k nezbytné péči. Neměl by však být jediným plánem.
Před odjezdem dává smysl ověřit, kde průkaz platí, jaké spoluúčasti jsou v cílové zemi běžné a zda komerční pojistka zahrnuje zásah horské služby, převoz, repatriaci a plánované aktivity. Rozdíl mezi rozumně nastaveným krytím a levnou smlouvou, která se hodí jen na papíře, se většinou ukáže až ve chvíli, kdy už není prostor hledat lepší variantu.
