Na schůzce s poradcem leží na stole dvě smlouvy. Jedna je stará několik let, druhá slibuje širší krytí a modernější nastavení. Klient slyší, že nová pojistka bude výhodnější, a podepíše její uzavření. Teprve později zjistí, že původní smlouva skončila, vznikly nové náklady a jeho zdravotní stav už není při posuzování tak příznivý jako dřív.
Podobně nenápadná chyba se může stát i u pojištění domu. Majitel zvýší pojistnou částku z 5 na 8 milionů korun v domnění, že tím získá vyšší ochranu. Pokud ale skutečná hodnota nemovitosti zůstává kolem 5 milionů a škoda dosáhne například 300 tisíc korun, vyšší číslo na smlouvě samo o sobě neznamená vyšší výplatu.
Dvě různá použití stejného pojmu
Přepojištění má v pojišťovnictví dva významy. Prvním je pojištění majetku na vyšší částku, než jakou má ve skutečnosti. Druhým je nahrazení staré životní pojistky novou smlouvou.
V obou případech se často pracuje s představou, že novější nebo vyšší nastavení automaticky přinese lepší ochranu. Jenže pojistka není spořicí účet, na kterém se každé navýšení částky promítne do odpovídajícího výnosu. Rozhodují konkrétní podmínky, rozsah rizik, způsob výpočtu škody a náklady spojené se smlouvou.
U majetkového pojištění se pojistné plnění odvíjí od skutečně vzniklé škody. Když je byt poškozený vodou za 200 tisíc korun, pojistná částka 3 miliony nepřemění škodu na 300 tisíc. Vyšší limit může znamenat vyšší pojistné, ale nikoli automaticky vyšší plnění. Klient tak platí za rezervu, která mu v daném scénáři nic dalšího nepřinese.
To neznamená, že je vysoká pojistná částka vždy chybou. Ceny nemovitostí, stavebních prací i vybavení se mění a smlouvu může být potřeba aktualizovat. Problém nastává ve chvíli, kdy částka výrazně převyšuje skutečnou hodnotu majetku a její výše vznikla jen pocitem, že „víc je bezpečnější“.
Přepojištění majetku proto dává smysl posuzovat přes reálnou hodnotu domu, bytu nebo vybavení, ne podle nejvyššího čísla, které nabídne kalkulačka. U domácnosti se navíc snadno zapomene na elektroniku, nábytek, sportovní vybavení nebo věci uložené ve sklepě. Přestřelený limit však tyto mezery sám nevyřeší.
Když starou životní pojistku nahradí nová
Druhé použití slova přepojištění je finančně citlivější. Klient ukončí původní životní pojištění a uzavře nové. Důvodem může být nabídka širšího krytí, nižšího pojistného nebo změna životní situace. Taková změna někdy smysl mít může, ale pouhé tvrzení, že nová smlouva je „modernější“, nestačí.
U staré smlouvy už mohly být uhrazeny některé počáteční náklady. Po jejím předčasném ukončení se přitom klient nemusí dostat do fáze, kdy se mu tyto náklady vrátí. Nová pojistka může zároveň přinést další vstupní nebo smluvní náklady. Výsledkem je situace, kdy se nákladová část rozběhne znovu, zatímco klient má pocit, že pouze vyměnil jeden dokument za druhý.
Česká národní banka na tento problém upozornila už v rozhodnutí zveřejněném v roce 2014. Za podstatné považovala mimo jiné nedostatečné informování klientů o nákladech a důsledcích nahrazení původního pojištění. Jinými slovy: nestačí ukázat novou smlouvu a její měsíční platbu. Je třeba vysvětlit také to, co klient zrušením staré smlouvy ztratí a kolik ho celá změna skutečně stojí.
Největší riziko se skrývá v detailech, které nejsou vidět na první pohled.
Nová smlouva může znamenat nové posouzení zdravotního stavu. Člověk je mezitím starší, mohl prodělat nemoc nebo začít užívat léky. Pojišťovna pak může nabídnout horší podmínky, některá rizika vyloučit, nebo jejich pojištění odmítnout. To, co bylo před lety bez problémů sjednatelné, už nemusí být dostupné za stejnou cenu ani ve stejném rozsahu.
Rozdíl mezi dvěma smlouvami proto není jen v měsíční částce. Porovnat je třeba pojistná rizika, výluky, čekací doby, limity, dobu trvání, způsob ukončení i případné hodnoty, které se ke staré smlouvě vážou. U investičního životního pojištění se k tomu přidávají také informace o průběžných nákladech a hodnotě smlouvy při předčasném ukončení.
Jak poznat, že změna nedává smysl
Varovným signálem je tlak na rychlý podpis. Stejně podezřelé je srovnání, které ukazuje jen nižší pojistné, ale mlčí o tom, zda nová smlouva pokrývá stejná rizika. Rozdíl několika stovek korun měsíčně může vypadat lákavě, pokud se však současně zhorší podmínky při vážné nemoci nebo invaliditě, jde o úsporu pouze na papíře.
Před ukončením staré životní pojistky by měl klient znát konkrétní finanční dopad změny: jaké náklady už byly zaplaceny, jaké vzniknou nově, co se stane při předčasném ukončení a zda nová pojišťovna skutečně přijme všechna požadovaná rizika. Rozumné je nejprve získat nabídku nové smlouvy a teprve potom řešit zrušení původní. Mezera bez platného krytí může být krátká, ale její následky dlouhé.
U majetku zase pomůže jednoduchá kontrola: odpovídá pojistná částka reálné hodnotě nemovitosti a vybavení, nebo jen uklidňuje vysokým číslem? U životního pojištění je otázka ještě ostřejší: přináší nová smlouva skutečně lepší ochranu, nebo pouze znovu otevírá nákladný začátek? Pokud na ni neumí nabídka jasně odpovědět, změna smlouvy se může podobat výměně dobře padnoucího kabátu za nový, jehož švy si člověk prohlédne až v dešti.
